Klášter

Klášter v Jablonném v Podještědí byl založen kolem roku 1250 za přispění majitele zdejšího panství pana Havla Markvatice, pána na hradě Lemberku a jeho ušlechtilé manželky paní Zdislavy, rodem z Křižanova na Moravě. V tomtéž období zakládali také dominikánský klášter v Turnově. Toto úsilí bylo motivováno nejen jejich náboženským cítěním, ale zároveň si byli vědomi toho, že kláštery jsou ohnisky kulturního, duchovního i mravního povznesení kraje. Navíc žebravé řehole byly nositelkami nových myšlenek, která se na naše území šířily z oblastí zaalpských, kde tyto řády vznikaly (jižní Francie a severní Itálie). U nás k jejich představitelkám bezesporu patří sv. Anežka Přemyslovna i sv. Zdislava z Lemberka. Nejednalo se jen nové prožívání zbožnosti, ale zároveň i nové proudy myšlenkové a kulturní. 
V roce 1269 se v Jablonném konala řádová kapitula česko-polské dominikánské provincie, což nasvědčuje, že byl v tuto dobu klášter již dokončen a musel být v době předhusitské dostatečně prostorný, aby ve svých zdech mohl ubytovat zástupce kvetoucí řádové provincie. 
V husitských válkách byl klášter s městem těžce poškozen – roku 1425 bylo město vypáleno a této pohromě neušel ani klášter. Po skončení husitských válek, někdy kolem roku 1510 začala provizorní obnova konventu (z hlíny a dřeva). Od roku 1683 začíná přestavba – dřívější stavby byly postupně demolovány a za přispění šlechtických majitelů okolních panství (Putzů na Mimoni a Berků na Lemberku) stavěny nové. Vzhledem k tomu, že se jedná o žebravou řeholi, která nikdy nedisponovala velkým majetkem, pokračovaly práce jen pozvolna a často se musely pro nedostatek prostředků zastavit. Tato část kláštera s historickým refektářem (klášterní jídelnou) se začala stavět až roku 1693. V hrubé stavbě byl klášter dokončen v roce 1696 – stavební práce se tak protáhly na 13 roků. Další práce v budově však pokračovaly až do roku 1700. 
Na základě dvorského dekretu císaře Josefa II. z 24.8.1786 byl klášter roku 1788 zrušen. Bratři museli odejít buď do diecézní duchovní správy nebo ke svým rodinám, dva odešli do nedaleké Janovické poustevny (Tomáš a Valerián), kde pěstovali léčivé rostliny a léčili okolní obyvatelstvo. Přítomnost bratří na zdejší faře končí někdy kolem roku 1810. 
Řeholní bratři se do Jablonného opět vrátili v roce 1945, jejich blahodárné působení však bylo násilně přerušeno roku 1950 nastupující komunistickou diktaturou. Další návrat je v roce 1969, ale vzápětí jim byl v rámci normalizace odebrán státní souhlas k duchovenské činnosti a dva z nich nastoupili do zdejší zbrojovky, kde pracovali až do roku 1989. Od roku 1990 se řeholníci pokouší obnovit zničené dílo, a nejsou to škody pouze materiální a kulturní, ale především škody způsobené na lidských životech, které často již nejdou napravit.

zdroj: www.zdislava.cz