20. neděle v mezidobí – cyklus B (16.8.2009)

20. neděle v mezidobí – cyklus B (16.8.2009)

Jan 6,51-58
Ježíš řekl zástupům: "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa."
Židé se mezi sebou přeli a říkali: "Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?"
Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.
Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne.
To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky."

Dnešní program pro předškoláky jsme motivovali skrze sobotní svátek Nanebevzetí  Panny Marie. Inspirací nám byla legenda vázající se k poutnímu kostelu  v Malých Svatoňovicích.

Programu se účastnilo devět dětí.  Začali jsme během zkoušky scholy s většími dětmi vyřezáváním  bramborových razítek, přičemž jsme se snažili vyrobit hvězdičková razítka. Když schola odešla na mši svatou, vytvořili  jsme pomocí jednoduchých rekvizit (šátky na hlavu, ev. jako zástěry) chudou rodinu: máma, táta a devět dětí. Vyjmenovali jsme něco zvířat,  o která se staráme a vysvětlili jsme si, že budeme dělat svaté obrázky, které pak prodáme na trhu. Děti pak říkaly, co si za utržený peníz koupí – chleba pro maminky, mlíko, rohlíky… Naxeroxované obrázky Nanebevzetí Panny Marie si děti nůžkami (s pomocí) vystřihly a nalepily na papírové tácky. Okraje (jakési rámečky) pak zdobily bramborovými razítky - Panna Maria byla tedy orámována  hvězdami. Zbývalo ještě propíchnout dvě dírky a přidělat provázek. Ve chvíli, kdy obrázky byly hotové a my jsme je chtěli nést prodávat na trh, tak nám (jako) onemocněla teta Lucka, která tak musela zůstat sama v refektáři. Dětem jsme rozdali penízky (atrapy z rulety) a šli jsme na dvůr, kde jsme si hráli na trhovce na tržišti a nakupovali různé věci i léky pro nemocnou tetu Lucku. Jeden svatý obrázek jsme pověsili na uschlý strom, a když jsme se vraceli zpět do refektáře, tak jsme pod stromem našli pramenitou vodu. Tu jsme dali vypít tetě Lucce a ona se hned uzdravila. Jak říkaly děti, „už má červené tvářičky“.  Zvukový přenos mše svaté do refektáře nás upozornil, že se již blíží obětní průvod,  a tak si každé děcko vzalo svůj svatý obrázek a šli ho věnovat, jak říkal Samuel  později u večeře, „Pánbohu“.

Bohužel nám nezbyl čas motivovat děti, aby vydrželi v klidu v kostele až do přijímání, takže se po obětním průvodu všechny vrátily na farní dvůr. Na stůl jsme jim tedy dali hroznové víno a kulaté sušenky a nechali jsme je, aby si sami hrály na pískovišti. Ještě pokračoval y ve hře na trh – Sam prodával husičky, Sára ryby, Zdíša obrázky a knížky…  Já jsem mezitím šel se Samem uklidit refektář, aby návštěvníci agapé nebyli vyděšeni nepořádkem.

Karel