4. neděle velikonoční
4. neděle velikonoční
Možná by bylo dobré reflexe dětských katechezí kontextualizovat texty bohoslužby slova (copy z https://www.vira.cz/nedelni-liturgie/ ).
1. ČTENÍ
Petr, "naplněn Duchem svatým" (stálý lukášovský důraz), znovu využívá možnosti hlásat Ježíše jako ukřižovaného a vzkříšeného Mesiáše. Klasická formule víry (v. 10) je doplněna o zvěst o Ježíšově univerzální spásné moci (v. 12).
Sk 4,8-12
Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
On je ten ´kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní’. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."
ŽALM 118
Odpověď: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Nebo: Aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v člověka. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v mocné.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel – a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; – budu tě slavit, můj Bože! – Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky.
2. ČTENÍ
Už teď jsme Božími dětmi (v. 1), jsme v Synu (v. 5), ale ještě nejsme zcela dovršeni (v. 2), zcela bez hříchu (1, 8). Nakolik jsme už teď v něm, v Synu, natolik nehřešíme. Až ho plně uvidíme tváří v tvář (1Kor 13,12), pak mu budeme zcela podobni (v. 2).
1 Jan 3,1-2
Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.
EVANGELIUM
Ve v. 11 a 14 se Ježíš ztotožňuje s "pastýřem" a rozvíjí svůj vztah k "ovcím": ochotu zcela se pro ně nasadit, darovat za ně život. Z tohoto daru pak vyrůstá vzájemný vztah lásky vyjádřený slovem "znát" (tím se v Bibli vyjadřuje hluboké poznání vedoucí k důvěrnému společenství). Obraz "dobrého pastýře" je zde dovršením starozákonní zvěsti o Bohu – jediném Pastýři Izraele (Ž 23; Iz 40,11; Jr 31,10; Ez 34,23; Mi 5,1-3), který ovšem touží do jednoho stáda shromáždit nejen Izrael, ale celé lidstvo (v. 16; srov. 11,52).
Jan 10,11-18
Ježíš řekl: "Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk je uchvacuje a rozhání – vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží.
Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Dobrý Pastýři, pečuj s láskou o svůj lid, vykoupený tvou drahocennou krví, a nepřestávej mu dávat pokrm věčného života. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Program se týkal Samuela, Sáry, Jakuba a Davida, přestože po zkoušce scholy vyšla Bára s dětmi do kostela přizvat k programu i další děti. Ty však v kostele nebyly, leč jak se ukázalo při obětním průvodu, mnoho malých dětí dorazilo na mši pozdě. Z toho vyplývá potřeba informační cedule u vchodu a službu nějakého koordinátora.
Já jsem mezitím připravil igelity na stůl, pastelky, čtvrtky, vatu, lepidla, nůžky a připravené šablony oveček. Když se Bára vrátila, tak jsme nechali děti si vybrat některý z hudebních nástrojů a zpívali jsme Rejchrtovu písničku Ježíši Kriste, pastýři náš, kterou některé děti znají. Pak jsme jim řekli, že budeme hrát na ztracené ovečky, které bude hledat pastýř podle zvonění jejich zvonečků (harmonik, trianglů atd). Bára je poschovávala po celé zahradě (Kubu a Davida i s maminkama) a já jsem s pastýřskou holí se vydal zachraňovat ovečky podle zvuku. Vždy, když jsem ovečku našel, tak jsem ji požádal, ať se chytne švihadla a pomůže mi najít další ovečku. Samuela jsem našel jako posledního. Když se připojil k ostatním, tak volal: Já jsem zachráněnej! Tak jsem nakonec dovedl celý stádec k pískovišti, kde děti vrátily zpět hudební nástroje a šli jsme do refektáře vyrábět ovečky. Děti si obkreslily šablonu, my jsme jim ovečku vystříhli, děti jí namalovaly kopýtka a oči, pak cupovaly odličovací tampóny (bo jsme neměli vatu), namazaly ovečku lepidlem a nalepily vlnu.
Časově nám to výborně vyšlo, po dodělání oveček jsme šli do kostela akorát chvíli před obětním průvodem. Děti důstojně klečely a následně kráčely se svýma ovečkama, Bára oběhla ještě kostel a ukázalo se, že malých dětí je tam ještě asi šest (to jsou ty, co dorazily pozdě:-)) Pak ještě běhaly děti s korunkama do košíku, ale dlouho v kostele nevydržely. Jak zahlídly Lucii, že odchází s „divokým“ Kubou do refektáře, tak se hned přidaly. To mi umožnilo zůstat na celou bohoslužbu oběti, Bára mohla jít na kůr. Po přijímání jsem našel děti, jak si hrají na pískovišti. Lucie upekla dort a kokosky, tak jsme seděli chvíli venku u stolu a povídali si s Kubínkovýma a pozorovali děti, jak si sami hrají na dobrého pastýře. Sam si vzal mou pastýřskou hůl a švihadlo a zachraňoval ovečku Sáru.
Ze mše jsme jeli rovnou do Janovic, kde Liduška organizovala pašije a já jsem tam hrál Piláta. Zkoušel jsem se Sofií, Bára šla se Samem a Sárou jezdit na kole. Ať byly pašije jakékoliv, tak zajímavé byly dětské reakce. Sárinka byla rozhořčená, že Ježíšovi, když je bičován, nikdo nepomůže, Sam mne již při křižování ujišťoval, že vstane z mrtvých. Krásné místo, silné téma, dobré kostýmy - jak to ale dochytat?
Karel