Letnice

Letnice

Oslava letnic začala už ve svatvečer. Ptala jsem se dětí, jestli se něčeho bojí, mají někdy strach.

Samuel: No, já se nebojím, jenom netopýrů.

Sára: Jo, netopýrů a čarodějnice!

Samuel: Je večer a vítr a prší a hromy a blesky, ale já si lehnu k tátovi a už se nebojim.

Bára: A co můžeme dělat, když máme strach?

Samuel: Zapálíme hromničku od  dědy kostelníka!

Bára: No to je výbornej nápad. A taky se můžem modlit, aby nám Pán Bůh poslal svého Ducha, který nám může pomoct, abychom byli stateční. Nebo abychom poznali, co je pravda a co je lež. Víte, co to je, pravda a lež?

Sára: Ne, to nesmíme! Lež a zlí… nedělej to, už nic neříkej! A zacpala mi pusu.

Bára (když mě Sára pustila): No tak to nám právě v tomhle pomáhá Duch boží. A víte, co se dělo, když poprvé přišel Duch svatý k lidem? Čtu kousíček ze Skutků:

Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázali se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

Ten hukot a hlavně ty plamínky nad hlavou to je teda zaujalo. Samuel hned chtěl taky plamen nad hlavou, ale dělal si starosti, aby mu to nespálilo vlásky.

Vytáhly jsme barvy a šly malovat – Sam maloval hlavně tu vichřici, nanesl hodně tlustou vrstvu různých barev na papír, pak si vzal kartáček a dělal v barvách rýhy jako poryvy větru, až je všechny smíchal do hnědo-zelené. Sárinka se věnovala  plamenům, nanášela si na čtvrtku žluté a červené tempery a postupně je s naprostou zaujatostí rozmalovávala po papíře v kolečkách, až vyplnila celý papír.

Druhý den jsme chtěli ještě rozehrát vichr a plamen tím, že bychom na zahradě zapalovali (rozfoukávali) věchýtky, ale Sára onemocněla, tak s ní Karel zůstal doma. Takže nedělní program se pak už omezil na vytváření obrázků o Letnicích. Namalovala jsem na A4 černou konturou několik  učedníků, děti (Samuel, Kuba a Nikola) obrázek vybarvovaly a nad hlavy jim lepily okvětní lístky pivoněk jako plamínky. Samuel ještě na druhou stranu čtvrtky přimaloval bagr, takže když jsme pak šli do kostela na obětní průvod, tak Sam hrdě povídá:

Tak já dneska nesu Pánu Bohu dva obrázky – jeden s plamínkama a jeden bagr!