Neděle 26.7.2009

 17. neděle v mezidobí – cyklus B
Nasycení pěti tisíců

Jan 6, 1 – 15
Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky.
Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.
Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
Jeden z jeho učedníků – Ondřej, bratr Šimona Petra – mu řekl: "Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?"
Ježíš řekl: "Postarejte se, ať se lidé posadí!" Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: "Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!" Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů.
Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!"
Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

Samuel měl teplotu, tak jsme zůstali doma, krom našich dětí tu byla ještě Madlenka (3 roky) a Meda (9 měsíců). Natěšily jsme s Martinou děti na divadlo „co se čte dnes v kostele z Bible“. Poskládaly je na lavici a na stole rozložily alobal jako moře a zelený šál jako travnaté místo. Zapálily jsme šábesové svíčky. Děti napětím ani nedutaly, a to je na naši skvadru výkon. V bílém hrnku (lodi) přeplul Ježíš (červená pastelka) s učedníky (další pastelky) na zelenou horu, kde se odehrál výše popisovaný dialog. 5 chlebů a 2 ryby jsme udělaly z papíru. Pak jsme požádaly děti, zda by nepomohly Ježíšovy nasytit ty zástupy následovníků. Udělaly si těsto z mouky a z vody a v troubě jsme napekly dva plechy malých chlebíků, které jsme naskládaly do košíčků. Mezitím jsme rozložily po zahradě asi 50 pastelek. Děti měly za úkol všechny najít a ke každé dát jeden chlebík. Ohromně je to bavilo a měly u toho takové průpovídky jako: Dej si, ať nemáš hlad! A ty ještě nemáš? Tak tady ti dám chlebík. Pak se šly děti samy naobědvat a mezitím jsme sebraly pastelky. Děti pak měly po zahradě posbírat chlebíky – „aby nic nepřišlo nazmar“. To už jim ale moc nešlo, bylo to o poznání těžší než s pastelkami.
Když se vrátil Karel z kostela, děti mu to dost nadšeně vyprávěly, jak jsme dávali „učedníkům chlebíky“. I při večerní modlitbě to přišlo na přetřes.
Bára