Neděle 28.6.2010

Zápis z neděle 28. června – Téma věnované Sv. Pavlovi z Tarsu

Sešli jsme se jako obvykle v půl desáté. Tentokrát přišli Spalovi – Sam, Sára, Sofie, Žantovi – Šimon, Eliška a Magdalenka, dále Márinka a dvě starší dívky – Nikola a Pája. Na úvod jsem se zeptala, zda někdo něco o sv. Pavlovi ví. Márinka si pamatovala, že jej viděla na obraze v Praze. Šimon si vzpomněl, že si o něm četl knížku. Dále jsme si řekli několik důležitých údajů z jeho života – že nejprve křesťany pronásledoval, poté uvěřil a začal aktivně šířit křesťanství. K tomu jsme si ukázali obrázky z dětské Bible. Vyprávěla jsem dětem, jak byl Pavel vězněn a psal tedy alespoň dopisy, ve kterých nabádal křesťany, jak se mají chovat a co správně dělat. Po té jsme si s dětmi povídali o tom, co by poradili lidem oni – co je nejdůležitější – věřit v Boha, mít se rádi, pomáhat si, neprat se, apod. Dále každé dítě dostalo papírek, na nějž mělo napsat nebo nakreslit tu svoji radu. Papírky jsme pak nalepili na svitek, který jsem měla připravený z domova, a vznikla docela pěkná ukázka toho, jak děti vidí tuto problematiku: Samuel začal kreslit svůj oblíbený bagr, po té mi vysvětlil, že není dovoleno chodit na stavbu, ale dívat se jen zdálky. Sárinka své rady „napsala“ po svém – přeloženo: nesmíme se prát a máme se modlit. Eliška namalovala dvě holčičky, jak se perou a škrtla je. Šimon namaloval dvě auta, z nichž jedno zapadlo a druhé ho tahá ven, k tomu napsal text: „Pomáhat si vyprošťovat“. Mía nakreslila velké červené vajíčko s odůvodněním, že se s ním nesmí koulet, protože by se rozbilo. Pája s Nikolou napsaly pár řádků hodných jejich věku – že se nemáme hádat, ale máme si pomáhat a mít se rádi. Pak už jsme utíkali nahoru do průvodu s dary. Po návratu dolů se k nám přidaly ještě tři děti, které přišly později – Honzík, Anetka a Kristýnka. Společně jsme si sedli do kruhu na zem a posílali si z ruky do ruky dva míčky – svitky sv. Pavla – které měly co nejdříve doputovat do cíle a nesměly přitom spadnout. Druhou hru jsme hráli venku – dala jsem na zem listy z novin – lodě sv. Pavla – a děti mezi nimi za zvuku kytary běhaly. Když hudba ustala, muselo každé dítě skočit na svoji lodičku. Počet lodiček se postupně snižoval a děti se musely na lodičky vejít po dvou, třech, čtyřech, až co to šlo. Pak už jsme ale museli utíkat do kostela pro požehnání a zazpívat na závěr písničku.