Noc kostelů - 19:00 Schola Gregoriana Pragensis
MAIESTAS DEI
STŘEDOVĚKÁ POLYFONIE V DÍLE PETRA WILHELMI DE GRUDENCZ
BOŽÍ MAJESTÁT
P. W. de Grudencz: Moteto Veni vere — Pneuma — Paraclito — Dator (Přijď, pravý osvětiteli…)
P. W. de Grudencz: Kyrie Fons bonitatis (Pane, prameni dobroty…)
Gloria in excelsis Deo (Sláva na výsostech Bohu…)
P. W. de Grudencz: Bohu svému, Králi nebeskému
BOŽÍ NAROZENÍ
Introitus Puer natus est (Chlapec se nám narodil…)
Anonym (před 1500): Cantio Nobis est natus hodie (Dnes se nám narodil Král slávy…)
P. W. de Grudencz: Moteto Pán Ježíš narozený — Tři králové — Zdávna prorokové
Lectio evangelii Factum est cum baptizaretur (A stalo se, když byl pokřtěn…)
P. W. de Grudencz: Moteto Preconia etroclyta (Jásavým zpěvem i tancem…)
MARIA, KRÁLOVNA A POMOCNICE
Antiphona Nigra sum (Jsem černá, ale nádherná…)
P. W. de Grudencz: Presidiorum erogatrix (Vyprošovatelko záštity…)
P. W. de Grudencz: Prelustri elucencia (Přejasnou září vykoupena…)
Tractus Laus tibi Christe filio (Chvála tobě, Kriste…)
P. W. de Grudencz: Plaude euge Theotocos (Zaplesej znamenitě Bohorodičko!)
SVĚTCI PŘED BOŽÍM MAJESTÁTEM
Guillaume Dufay: Hymnus Urbs beata Jerusalem (Blažené město Jeruzalém…)
SVATÁ DOROTA
Antiphona Nil territa supplicio (Nic se nedala zastrašit mučením…)
P. W. de Grudencz: Moteto Prefulcitam expolitam (Jasem ozdobenou…)
SVATÝ MARTIN
P. W. de Grudencz: Moteto Presulis eminenciam (Biskupovu výjimečnost…)
Sequentia Sacerdotem Christi Martinum (Kristova kněze Martina…)
P. W. de Grudencz: Rotulum Presulem ephebeatum (Přeblaženého biskupa…)
Schola Gregoriana Pragensis:
Hasan El-Dunia, Ondřej Maňour, Martin Prokeš,
Michal Medek, Marek Šulc, Tomáš Lajtkep, Michal Mačuha
umělecký vedoucí — David Eben
Slovo k programu
Dějiny duchovní hudby středověku nejsou lemovány konkrétními jmény skladatelů, jak tomu je v dobách
novějších. To ovšem neznamená, že by snad středověk takové osobnosti neměl. V této epoše je účelem
hudební tvorby především služba Bohu a liturgii. Proto jsou zpěvy gregoriánského chorálu až na výjimky
anonymní, tváře tvůrců jsou zcela vědomě skryty pod kapucemi mnišských kuten. Osobnost skladatele
vystupuje výrazněji do popředí teprve s rozvojem vícehlasu. Jména jako Perotinus, Landini, Machaut se
vynořují náhle z anonymity jako milníky hudebního vývoje.
V našem středoevropském prostředí se zmínky o hudebních tvůrcích objevují až na sklonku
středověku. Málokdy je však možno se opřít o tak jednoznačné svědectví o autorství, jako je tomu v případě
Petra Wilhelmi de Grudencz. Tento výrazný zjev na pomezí středověku a renesance se totiž podepsal do
svých skladeb originálním způsobem, tzv. akrostichem: první písmena slov textu dají dohromady jméno
Petrus, v jednom motetu nalezneme zašifrované jeho jméno v úplnosti.
Tento typ podpisu ovšem nebyl zárukou, že jméno Petrus Wilhelmi de Grudencz setrvá navždy
v tradici hudebních dějin. Na rozdíl od jeho díla, které znělo přinejmenším z českých a slezských kůrů
ještě na počátku 17. století, jméno autora se postupem času zapomnělo. Bylo nutno počkat až do 70. let
20. století, kdy muzikolog Jaromír Černý dokázal rozluštit skrytý podpis Petrův v jeho skladbách. Začal
tak pozoruhodný detektivní příběh, v němž se postupně rozkrývá život a dílo jedné z nejvýznamnějších
skladatelských osobností 15. století.
Uveďme ve stručnosti hlavní biografické údaje. Petrus Wilhelmi se narodil roku 1392 v Grudziąci
(blízko polské Toruně), studoval na univerzitě v Krakově, kde dosáhl v roce 1430 magisterského gradu. Ve
40. letech 15. století vstoupil do služeb císaře Fridricha III. V souvislosti s císařským dvorem je jmenován
jako Friderici imperatoris cappellanus — tj. kaplan císaře Fridricha, což mohlo zahrnovat i činnost hudební.
V roce 1452 je doložen jeho pobyt v Římě, kam doputoval nejspíše opět jako člen císařova doprovodu. Pak
se Petrova stopa v archiváliích ztrácí.
Dvě z jeho skladeb mohou jeho životopis zajímavě doplnit. Je to jednak text písně Pontifices
ecclesiarum (dochována bohužel bez notace), která vyzývá k podpoře Basilejského koncilu (1431–
1449). Vznikla nejspíše na objednávku některé z vůdčích osobností koncilu. Není vyloučeno, že se Petrus
pohyboval v blízkosti tohoto významného církevního jednání, kde při bohoslužbách zazněla též nejedna
z novinek současné polyfonní produkce.
Další stopou pro lokalizaci jeho působení na sklonku jeho života by mohlo být moteto Probitate
— Ploditando. Text moteta zesměšňuje jistého Andrease Rittera, nechvalně známého syna rektora školy
v polské Zelené Hoře (ca. 60.–70. léta 15. století). Pokud předpokládáme, že se Petrus s Ritterovým
hrubiánstvím setkal osobně, znamenalo by to, že se v pokročilejším věku vrátil do země, kde se narodil.
Určitou hádankou zůstává vztah Petra Wilhelmi k českým zemím. Přestože nemáme žádný historický
doklad Petrova pobytu v Čechách, více než dvě třetiny jeho díla je zachyceno právě v českých pramenech.
Můžeme se domnívat, že Petrus během svého rozličného křižování střední Evropou zabrousil i do našich
končin a výrazně obohatil zdejší hudební repertoár.
Jak bychom mohli nejlépe charakterizovat dílo Petra Wilhelmi de Grudencz? Je jistě osobností na
pomezí dvou epoch — s určitou nadsázkou bychom mohli říci: „jeho nohy jsou ještě ve středověku, ale
hlava již v renesanci“. Východiskem pro jeho tvorbu je středověký vícehlas střední Evropy, ten je však u
Petra prodchnut zvláštní osobitostí a inovován prvky soudobé polyfonie. Řada kompozic připomíná zpěvnou
libozvučností rané dílo Guillauma Dufaye. Občas Petrus zaujme překvapivým vtipem, jako například ve
svatomartinské písni Presulis eminenciam, kde zvukomalebné „kejhání“ evokuje tradiční pokrm na svátek
sv. Martina — husu.
Z formálního hlediska nalezneme v díle Petra Wilhelmi zejména vícehlasé písně a středověká moteta,
kde každý z hlasů má svůj vlastní odlišný text. Zvláštností je rotulum Presulem ephebeatum, které je
vynotováno jako jediná souvislá melodie a zpívá se na způsob čtyřhlasého kánonu.
Petrovy skladby přirozeně nezněly ve „vzduchoprázdnu“, ale byly integrovány jako součást dobového
repertoáru. Tento rámec odráží i stavba programu, kde vedle kompozic Petra Wilhelmi zazní chorální zpěvy
pozdního středověku i ukázka z tvorby jeho současníka Guillauma Dufaye.
Přestože Petrus Wilhelmi žil dlouhá léta ve stínu císařského majestátu Fridricha III., byl současně
klerikem a jeho tvorba míří jednoznačně k hodnotám nejvyšším: k majestátu Božímu.
Schola Gregoriana Pragensis byla založena Davidem Ebenem v roce 1987 (D. Eben absolvoval na
pařížské konzervatoři obor „dirigování gregoriánského sboru“ a v následující sezóně působil jako dirigent
Choeur Grégorien de Paris). Schola Gregoriana Pragensis se intenzivně věnuje nahrávání a často koncertuje
doma i v zahraničí (Itálie, Španělsko, Francie, Belgie, Nizozemí, Německo, Rakousko, Norsko, Švédsko,
Slovensko, Maďarsko, Polsko, Izrael, Japonsko). Nahrávky souboru na CD získaly již řadu ocenění (Choc du
Monde de la Musique, 10 de Répertoire, „Zlatá Harmonie“ za nejlepší českou nahrávku roku).
Práce souboru se soustřeďuje jednak na semiologickou interpretaci gregoriánského chorálu podle
nejstarších neumatických pramenů z 10.–11. století, jednak na uvádění gregoriánských zpěvů vlastní
české chorální tradice včetně rané polyfonie. Díky intenzivnímu studiu středověkých pramenů zaznívá
v programech i řada unikátních nově objevených skladeb ze 13.–15. století.
Další informace o souboru najdete na www.gregoriana.cz a pokud se Vám zpěv gregoriánského
chorálu zalíbil, máte možnost zakoupit si CD po ukončení koncertu.