Podzimní dětská mše, 11.10. 2009
Podzimní dětská mše, 11.10. 2009
Na poslední chvíli je všechno jinak – ve Filipově domě, kde se měla dnešní mše odehrávat, nejde elektřina. Navíc není zrovna počasí na drakiádu. Sjíždíme se tedy k nám, děti mizí v horních patrech, dole se připravuje oltář, dary, písně. Váňa si ode mne bere již několikátý list s notami a vyděšeně se ptá, jestli to stihneme do večera všechno přezpívat.
Začínáme žehnáním vody a soli, aby bylo čím světit dům. Děti Ignáce zavádějí do všech koutů včetně sklepa a dílny, na půdu jsou pak vysláni s kropáčem sami, což je ohromně baví a také to končí menší rvačkou o kropáč.
Vracíme se dolů, začíná mše. Vítek čte z knihy Moudrosti, Maruška z listu Židům, Martina zpívá žalm. Sárinka přináší velký evangeliář s vypětím všech sil.
Medvídek Míša se pak vyptává, co se to tu vlastně děje. Od dětí (a od Kláry) se dozví, že nejdřív jsme prosili o očištění srdcí, pak jsme četli z Bible a teď budeme dělat to, co dělal Pán Ježíš při poslední večeři. Medvídek se ptá, co se děje s chlebem a s vínem na oltáři. Verýsek se to neodváží říct nahlas, ale potichu se ujišťuje: „Přijde do toho Pán Ježíš, viď?“ Přichází Pán Ježíš, my jej přijímáme, On vstupuje do našich srdcí. A co děti, které ještě nechodí k přijímání? Samuel je tázán, jestli umí řídit auto. „Ne, na to jsem ještě malej.“ Sára sice tvrdí, že ona už umí uvařit oběd, ale medvídek dětem vysvětluje, že se ještě musí hodně věcí dozvědět, než budou moci také přijímat Ježíše jako dospělí. Nejdříve to čeká Marušku, která se již přes rok připravuje. Ale i k malým dětem Ježíš přichází a má je rád, stačí, když mu řeknou, že o to stojí, že ho také mají rády.
Dlužno říci, že medvídek se pustil do závažného tématu, takže i větší děti (možná i dospělí) měly co dělat, aby odpověděly na jeho zvídavé otázky. Jenom Elišku nezaskočil, houpala se na koníčku a nonšalantně odpovídala na všechny dotazy – asi se stane farní teoložkou…
Credo. Přímluvy jsme si připravovali den předem při vyrábění draků.
Tady je několik z nich:
Pane,dej ať Tě slyšíme a ať Tě také posloucháme bez výmluv.
Pane Bože, prosím Tě za všechny ještě nenarozené děti.
Pane Bože, děkujeme, že jsme na světě.
Pane Bože, prosíme tě za všechny hladovějící lidi, za všechny nemocné.
Pane Bože, dej, ať všechny děti najdou víru.
Pane, děkuji za všechny tatínky a maminky, že nás mají rádi.
Prosme za chudé, hladové a opuštěné děti. Prosme za nemocné a všechny trpící.
Pane, děkuji Ti za všechna zvířátka.
Pane, dej ať má každé dítě někoho jako mámu a tátu.
Pane, prosím, dej, aby se Miriamka co nejdříve uzdravila.
Za les děkuji.
Eucharistická modlitba, proměňování, při němž Samuel plně soustředěn zvoní, klečící postavy se shluknou kolem oltáře. Otče náš ve velkém kruhu, Katarínka chytá Ignáce za ruku. Pozdravení pokoje rozvolňuje kruh, který se zase zpevní na Agnus Dei.
Tiché přijímání.
Vysláni, všichni se usmívají. Poslední píseň izraelské melodie, Filip udává kytarou poslední tón. Pak ještě ohlášky, bábovky, koláče – jeden (vynikající!) poslala paní Černá.
Někdo vychází ven, ve světnici se během mše, které se účastnilo 26 lidí, udělalo opravdu teplo. Ve srovnání s kostelem ovšem příjemná změna. Mám radost, zdá se mi, že jak už je to několikátá dětská mše, tak že už jsme docela dobře „sehraní“, každý ví, co se děje, co má přijít, snad i proč. Ordinárium díky Filipovi a všem zpěvákům (tentokrát výrazně pomáhaly také Nikča, Veru a Verýsek) docela zní.
Už je dost pozdě a stále poprchává, takže draci jsou odloženi na příznivější počasí a my jdeme na krátkou procházku, během níž si cvičíme smysly – hmat, sluch, chuť, na další se nedostalo, protože hrozilo jejich zamrznutí. S přicházející tmou se rozjíždíme.
Bára