Program pro děti na neděli 6. září 2009

Program pro děti na neděli 6. září 2009

Mk 7,31-37
Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři.
Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: "Effatha!", to znamená: "Otevři se!" A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně.
Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali.
Byli celí užaslí a říkali: "Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!"

Tuto neděli jsme se sešli opět v našem oblíbeném počtu čtyř dětí. Byli zde Jakub (2,5), Miriam (3), Eliška (4) a Šimon(6). Po té, co se děti trošku rozkoukaly, jsem je zavolala k sobě a ukázala jim obrázek z knížky „Moje Evangelium – Abychom měli rádi Ježíše“ z vydavatelství Paulínky. Na obrázku byl Ježíš, jak uzdravuje slepého (příběh o uzdravení hluchého tam totiž není a taky myslím, že to pro děti není úplně podstatné). Původně jsem chtěla příběh číst, ale nakonec z toho vyplynulo, že jsem se dětí ptala, co vidí na obrázku a společně jsme odvodili celý příběh. Stručně asi takto:
Koho vidíte na obrázku? Dva pány. Kdo je ten první? Ježíš. A ten druhý – co je zvláštní na jeho očích? Je slepý. Atd. Na konec jsme ještě mluvili o tom, proč to Ježíš dělal a jak Ježíš pomáhá i nám, když jsme někdy „slepí“. Jako zdroj mi sloužily myšlenky z už zmiňované knížky.

Následovalo pár her, při kterých jsme si vyzkoušeli, jaké to je, dělat něco poslepu, nebo jen podle zvuku:

1. malování poslepu – dětem jsme zavázali oči šátkem a měly namalovat sluníčko. (Kdo nechtěl oči zavázat, maloval normálně)
2. poznávání podle hmatu – do velkého látkového pytle jsem dala vždy jednu věc a dítě ji mělo jen po hmatu poznat (šiška, vařečka, plastový hrneček, baterie, kolíček,...)
3.hledání podle zvuku – malou houkací sanitku jsem schovala v místnosti a děti ji měly podle zvuku najít, kdo ji jednou našel, nechal hledat ostatní. Pak jsme se vystřídali i ve schovávání.

A pak jsme si zapnuli rozhlas, abychom věděli, zda je už čas jít s dary a zjistlili jsme, že je dávno po (kázání bylo tentokrát nějak krátké). Tak jsme pobrali naše sluníčka a utíkali nahoru, kde jsme setrvali až do konce. Po mši si děti ještě chvíli hrály venku na písku.

Na závěr musím říci, že povídání i hry se dětem moc líbily a myslím, že jsme si to všichni pěkně užili.
Klára