Mše svatá s dětmi ve skalách
Dětská mše ve skalách 6.června 2010
Scházíme se v 9:00 na parkovišti v Dolní Světlé v počtu asi devíti rodin. Počasí nám přeje, krásně svítí sluníčko. Po halasném bubnování si na začátek zazpíváme píseň „Na nedělu raníčko“ a pak vyrážíme po cestě směrem ke Krkavčím skalám a hranicím. Dnes si zahrajeme na přírodovědce, kteří chtějí objevit co nejvíce zajímavostí a krás světa, které nám dal Stvořitel. První úkol nás čeká na kraji nádherné aleje – rozdělíme se do skupin a každá skupina dostane za úkol najít zvířátko, hmyz, květinu či cokoliv jiného, nakreslit je a napsat co nejvíce postřehů. K tomu obdrží desky, papír a pastelky, k dispozici je i atlas, abychom věděli, co vlastně zkoumáme. Medvídek Míša zatím obhlíží, jak si vědci počínají. Na konci zmiňované aleje si uděláme menší konferenci, kde každá skupina představí své poznatky. A jdeme dál! Cestou zkoušíme frotáž kůry stromů, které rostou kolem cesty – nejvíce je smrků, borovic a buků. U hraničních kamenů si výtvory prohlédneme a zkusíme určit, který vzorek jakému stromu patří. A to už přibíhá Bára s naléhavou zprávou o ekologické katastrofě!! Nedaleko na Krkavčích skalách spadlo krkavčí hnízdo a vejce se vysypala na zem. Musíme rychle běžet a zachránit co nejvíce vajíček!! Tato zpráva na děti velmi zapůsobí, všechny, včetně těch nejmladších se rozeběhnou a snaží se tam dorazit jako první. A to už první zachránci sbírají vejce a ukládají je zpět do hnízda – košíku na skále. Ještě že jsou vejce vařená natvrdo, jinak už by jich mnoho vcelku nezůstalo :-) Pod skalami nás čeká krátká přestávka na svačinu a už se opět vracíme k hraničním kamenům.Od kamenů nás čeká hledání lístečků s obrázky různých živočichů – úkolem je poskládat je podle jejich skutečné životní velikosti. Obě skupiny řeší úkol na jedničku! Po té nás čeká mírně svažitá cesta kolem výří rezervace. Posadíme se na padlý kmen a každé dítě dostane kartičku s obrázky z přírody, kde vždy jeden nepatří mezi ostatní – ale čím jej označit, když pastelky se nám poztrácely? Místo nich použijeme zelené listy s přírodním barvivem chlorofylem. Následně se můžeme dozvědět mnoho zajímavostí o výrech, neboť s námi jde rodina přírodovědců Hanusů. Tedy: Výři jsou chránění, protože je jich málo – mají jen 1 nebo 2 mláďata, ale snadno je opustí, pokud jsou vyrušeni. Mláďata se ještě skoro 100 dní po vylíhnutí pohybují po zemi, než se naučí létat. Jsou tedy snadnou kořistí predátorů. Také si poslechneme zdařilou imitaci výřího houkání a dozvíme se jejich latinský název – Bubo bubo. Odtud už je blízko ke skále, kterou někteří odvážlivci polezou nahoru. Teď nás však ještě čeká mše svatá v přírodě. Slavíme ji radostně, děti poslouchají vyprávění medvídka Míši o tom, že Bůh může navracet život, neboť je sám tvůrcem celého světa. Po mši nás čeká bohatý piknik, aneb to, co jsme si přinesli k jídlu. Po jídle už se připravují lana, sedáky, helmy, fousy a podobné pomůcky a začíná šplh nahoru. Ostatní zvolí schůdnější cestu okolo po schodech. Nahoře se občerstvíme zmrzlinkou, mrkneme se z rozhledny a pak už se pomalu rozcházíme do svých domovů. Byl to krásný den, Deo gratia!!
Klára Žantová