Neděle Zmrtvýchvstání Páně 2010

Neděle Zmrtvýchvstání Páně 2010

V sobotu po vigilii bylo agapé pro dospělé, v neděli tedy jsme se dohodli, že hostinu po mši připraví děti. Již kolem deváté na tom začíná pracovat Sára s Kubou, krájí kiwi a připravují na talířky různé dobroty. Kuba, syn své matky profesionálky, obezřetně zachází s ostrým nožem: „To musíš velmi opatrně…“ nabádá Sárinku. Sofinka sice kiwi nakrájela, ale taky celé snědla.
Přicházejí další pomocníci, Vanda, Lída, Nikola mažou chlebíčky. Stoly ve velkém refektáři už jsou pokryty barevnými ubrusy dětské výroby a všichni se předhánějí v nošení dobrot a sklenic na stoly.
Všichni se hlásí, že umí nafouknout balonek, a tak za chvíli se ještě nad stoly pohupuje balonková girlanda.
Když je vše nachystáno, můžeme začít zkoušet divadlo. Jeden stůl už se proměnil v temný, ale prázdný hrob. Lída s Vandou se díky záclonám stávají anděly, Sofie, Sofinka, Eliška, Mia, Jasmína, Maruška a Sára se převléknou za ženy spěchající nedělním ránem k hrobu a Vítek se ujímá role Petra, který se Šimonem (ztvárňovaným Šimonem) ověřuje jejich zvěsti. Za Filipova doprovodu s úspěchem zkoušíme Rejchrtovu píseň Už přišlo jitro nedělní, děti hrají její děj, především všechny s gustem lezou do hrobu ověřit, že tam nic není. Pro samý zápal jsme ani nestačili doběhnout do kostela na obětování. Anička, Iva a Martina tam ale s Magdaléninou a Evinou pomocí skvěle obstaraly úkoly scholy – žalm, sekvenci i Surexit Christus hodie jsme mohli díky reproduktorům ocenit i v refektáři.
Děti se trochu předčasně posilují z dobrot hostiny, ale před takovým výkonem je třeba se řádně napít a najíst. Ještě generálka a už se blíží první hosté. Když se všichni usadí a dostanou noty, protože se jedná o představení „urob si sám“, vypuká nevšední kulturní zážitek. Maruška si může ukroutit hlavu nad tím zázrakem, Sára skoro roztrhne Petrovi košili, když mu vypráví, co viděla, Vítek překoná rychlostní rekord při běhu k hrobu. Ovace neberou konce, ansámbl se uklání. Lahve šampaňského na oslavu jsou zcela zasloužené a padají jedna za druhou. Markéta se ptá Sofie, jestli ten hrob byl opravdu prázdný, ale Sofie říká, že ne, protože se tam stále střídali učedníci, kteří se přišli podívat.
Váňa jde připravit poslední překvapení. Za chvíli tedy mohu ohlásit: „To největší překvapení dnešního rána už znáte – hrob je prázdný. Ale ještě jedno malé vás čeká dole na hřišti. Celá tlupa se tedy žene ven, kde stojí trampolína zakoupená z peněz tříkrálové sbírky. Hopsá se až do poledního zvonění, pak se všichni pomalu trousí domů.  Klára to shrnuje slovy: „Tak dneska se děti do kostela opravdu těšily a myslím, že se ani trochu nezklamaly.“
Bára