Třetí neděle velikonoční; 18.4.2010

Třetí neděle velikonoční; 18.dubna 2010

Jan 21,1-19 
Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: 
Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili. 
Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. 
Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ 
Odpověděli mu: „Nemáme.“ 
On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. 
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty – byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí – nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. 
Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. 
To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. 
Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mě více než ti zde?“ 
Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ 
Ježíš mu řekl: „Pas mé beránky.“ 
Podruhé se ho zeptal: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ 
Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ 
Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce.“ 
Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ 
Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji.“ 
Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce! Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ 
To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: „Následuj mě!“

Dnešní neděli jsme si připravili pro děti čtení z Dětské ilustrované Bible (Levné knihy KMa, Praha 2006, s. 372) - Zjevení v Galileji. Četli jsme si v trampolíně na klášterním hřišti ještě před začátkem mše, tudíž příběh slyšely i starší děti, které po něm odešly do kostela.
Pak jsme hráli hru na rybáře a napodobovali tak učedníky, kteří také chytali ryby. Poté jsme šli do spodní zahrady, kde jsme měli připravené Samuelem naštípané třísky. Z domova jsme si přivezli na plechu předpečené ryby zabalené v alobalu, které jsme dopekli na ohni. Jelikož jsme začali dřív, tak nám to vyšlo přesně na čas a jednu upečenou rybu nesou děti v obětním průvodu v kostele. Pak je však zcela marné se je snažit udržet v kostele, vrací se překotně na zahradu – na trampolínu a na pískoviště. Na zahradě je 7 malých dětí, dvě maminky a dva tatínci. Tatínci tedy vyráží na půdu, kde je z loňského roku uskladněný zahradní stolek se židličkami a společně s maminkami a malými dětmi připravují agapé (meloun, pečené ryby, medovník) především pro starší děti, které již z kostela míří na zahradu. V refektáři se naopak sešli (po půl roce v klidu) starší farníci. Oba prostory se tak hezky prolínaly, že jsem se dopočítal třiatřiceti hostů našeho agapé. V zásadě lze říci, že máme u nás v Sudetech první jarní víkend.
Karel